Vydavatelství Imagination of people uvádí na trh dva knižní tituly.
“Nejtěžší dostih nevyhrávají nohy koně, nýbrž jeho srdce…“
20. října 1952 spatřil ve vesnici Solné na Valašsku poprvé světlo světa malý Pepík Váňa. V té době bylo ještě zcela běžné, že valnou většinu polních prací prováděli koně zapřažení v potahu. Dodnes si Josef Váňa pamatuje, kde viděl jako pětiletý chlapec, prvního jezdeckého koně. Bylo to v zemědělském družstvu a polotěžká kříženka se jmenovala Furiosa. Už v dětství si vysloužil mezi kamarády přezdívku Jovan, a už od malička jezdil na všem, na čem se jezdit dalo. A snad v té době se začal psát příběh, který by dokázal vymyslet snad jen Dick Francis.
Svůj první dostih jel 30. září 1979 na kobylce Kalině a první vítězství měl v kapse. V roce 1985 se poprvé dostal na dráhu slavné Velké pardubické s koněm Paramonem a skončil na úspěšném druhém místě. Jak říká Josef Váňa: „Paramon byl v takovém stádiu, že se na něj nedalo sednout a vyloženě si začal dělat z lidí kolem sebe srandu. Byl svým způsobem nezvládnutelný kůň. Pustil jsem se do něj a do jara jsem ho, i když kolikrát „stříkala krev“ z něho i ze mě, přemluvil k tomu, že jsem na něm byl schopný normálně jezdit.“ Paramon byl první podnět k tomu, aby začal znovu uvažovat o svém ztraceném ideálu, stát se dostihovým jezdcem. Kvůli němu si tenkrát udělal amatérský kurz a začal jezdit dostihy.
Pak už se zdála cesta ke slávě otevřená. V roce 1994 přežil svou smrt. Na dostih v německém Iffezheimu u Baden-Badenu nikdo nezapomene. V sedle Verona se připletl do kolize a odnesl si z toho těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny a těžké zranění plic. Lékaři pochybovali, že přežije. Josef Váňa to ale nevzdal a díky pevné vůli se uzdravil. Po návratu z nemocnice už druhý den seděl v sedle koně Matia Mou.
Který kůň se každému vybaví, když se řekne Josef Váňa? Železník! No jistě! Nikdo nemůže zapomenout na Velkou pardubickou v roce 1991, kdy spadl ze Železníka na Poplerově skoku, ale nevzdal to, nasedl zpět a vyhrál. Zajímavé ovšem je to co o Železníkovi řekl sám Josef Váňa: „Já nemohu říct, který kůň mi nejvíce přirostl k srdci. Samozřejmě Železník, se kterým jsem vyhrál 4× Velkou, se nabízí, že by to mohl být on, ale není to pravda. Já jsem ho neměl rád pro jeho aristokratickou povahu. On byl takový drzý a rozverný kůň. Spousty lidí si ochočil a dělal si s nimi, co chtěl. Já jsem naopak na něj musel být přísný, abych z něho tu panovačnost dostal.“ Na otázku, kterého koně měl nejraději, z Josefa Váni odpověď nedostanete.
Vydavatelství Imagination of people uvádí na trh dva knižní tituly. Knihy Váňa
král koňáků a Život v sedle, které zevrubně popisují vzestupy i pády, které Josef Váňa ve svém životě prodělal. Kniha jeho života ovšem pokračuje příběhem z letošní 120. Velké pardubické, kde po tvrdém souboji s osudem vyhrál s koněm Tiumen. Sám Josef Váňa dosáhl již sedmého vítězstvíjako jezdec a osmého jako trenér. Popřejme tedy Josefu Váňovi všechno nejlepší k jeho 58. narozeninám, hodně zdraví, ale hlavně hodně sil do další práce s jeho milovanými koňmi.